Prokletý Máj

Některé životy se stanou hororem, pokud překročíte určitou hranici.

„Unavený poutník usedl k patě vysokých hradeb. V polozřícené hradní věži se točil vítr. Soumrak halil krajinu. Rozdělal jsem oheň. Poutník se přisunul blíž a pak zvedl hlavu, jakoby něco slyšel. Věděl jsem, že dokáže rozmlouvat s dušemi zemřelých a nechtěl jsem ho rušit. Ustlal jsem si u ohně a přikryl se potrhanou dekou. I já jsem měl pocit, že něco slyším. Ale nerozuměl jsem tomu… Zato poutník neslyšně rozmlouval s neviditelným…“

Ten poutník byl Karel Hynek Mácha a my víme, že od mrtvých získával náměty pro své příběhy. Nebylo to ale zadarmo. Jeho nejznámější báseň Máj nese zároveň jeden z nejsilnějších příběhů světa a poselství pro budoucí generace. Ten příběh si Karel Hynek nevymyslel, ale získal přímo od jednoho z jeho aktérů – Ignáce. Ignáce, který se narodil jako Hynek, zatímco Hynek Mácha se narodil jako Ignác. Shoda okolností? Možná. Ti dva muži ale měli společného i něco víc než jenom jméno. Když jednoho ponurého odpoledne zabrousil Mácha k opuštěnému hřbitovu, kde se už několik desetiletí nepohřbívalo, našel hrob se jménem muže, který tu byl pochovaný jako poslední. Pomalu přicházel večer a poutník Mácha ucítil chvění kolem sebe. Skoro by přísahal, že slyší mužský hlas, jak k němu hovoří…

Ach, proč jen Mácha neplnil své sliby? Nemuselo by se stát toto.

Až do dnešních dnů se táhne příběh Máchy a jeho slibu…