Krása bez závoje

Jsem takový fotospratek, co si fotí, co chce.

Fotím hlavně přes léto a fotím hodně. Vnímání krásna se nedá naučit, zvlášť když ho každý vidíme jinde a jinak. Vše ve fotografii přijímám instinktivně a intuitivně. Hodně mi pomohli kamarádi – fotografové, grafici, malíři. Když jsem potřebovala s něřím poradit, ptala jsem se a naslouchala… Naučit se dá ekonomie, matematika – cit je vrozený. Tam vám nepomůže sebelépe nastavená clona a čas. Vím, že nedělám technicky dokonalé fotky. Ale já to ani nepotřebuji a už se o to, abych pravdu řekla, ani nesnažím. Jedna rada od kamaráda zněla: „Klid, nic neřeš, vždyť nefotíš sklo.“

Rozhovor s fotografkou Terezou z Davle zabírá v knize jen asi dvě stránky. Ten zbytek tvoří úžasné černobílé fotografie: