Když chřestí kosti

Z webových stránek hudebního skladatele Vladimíra Franze:

Prorok Ezechiel se na samém začátku příběhu musí protlačit a probojovat zcela současnou uličkou hanby, koridorem agresívních a neodbytných arabských obchodníků, kteří se věší na každého turistu, ať vystoupí z jakéhokoli dopravního prostředku. Bakšiš, to bylo a je zaklínadlo orientu – kdysi, stejně jako dnes. Ezechiel se probije ven a prchá do pouště. Dva nejvytrvalejší obchodníci jej ale pronásledují. Na nedozírné pláni se z nich vyklubou dva póly lidského rozhodování – pokušitel Šemchazaj jako zdroj pochybností a obav a mentor Šemuel jako podněcovatel víry a odhodlání. 
Ezechiel volá Boha a Bůh se mu opravdu zjeví. Uvede ho do údolí plného suchých lidských kostí a vyzve ho, aby je v jeho jménu oživil. Na Ezechiela se vzápětí vrhá Šemchazaj a od činu jej odrazuje. Do hádky s ním se však pustí Šemuel, oba brzy ztrácejí Ezechiela ze zřetele a osočují se navzájem. Ezechiel je zmítán pochybnostmi, navíc málem přichází o možnost splnit boží příkaz, protože se z pouště přižene smečka divokých psů, která se snaží zmocnit kostí. Když je Ezechiel zažene, zjevuje se druhá pohroma v podobě hejna dravých ptáků. I ti jsou zahnáni, zkoušky ale nekončí, do údolí se vřítí stádo opic. Nakonec jsou vetřelci vypuzeni a Ezechiel stojí znovu před rozhodnutím pustit se do nemožného. „Nejsi Bůh, jsi člověk! Mrtvý zůstane mrtvým!“ hučí do něj Šemchazaj, ale Ezechiel se spolehne na svou víru a vyplní Hospodinův pokyn. Kosti ožívají a tančí kolem užaslého Ezechiela… 
 

Záznam oratoria Údolí suchých kostí získáte pouze zde.